Ovzduší

Ovzduší - online

Aktuální imisní situace Děčín Děčín
Doksany Doksany
Chomutov Chomutov
Krupka Krupka
Litoměřice Litoměřice
Litvínov Litvínov (ZÚ)
Lom Lom
Měděnec Měděnec
Most Most
Rudolice v Horách Rudolice v Horách
Sněžník Sněžník
Teplice Teplice
Teplice Teplice (ZÚ)
Tušimice Tušimice
Ústí-město Ústí-město
Ústí-Kočkov Ústí-Kočkov

Aktuální imisní situace
Legenda k tabulce.

Doplňující informace k indexům kvality ovzduší.

Data jsou stahovaná nepřetržitě po celý den (aktualizace probíhá každou hodinu), pro více informací můžete využít stránky www.chmi.cz.

Pro zasílání informací o smogových situacích nás kontaktujte e-mailem.

Rozptylové podmínky
BIO předpověď

Dění v průmyslu

Unipetrol RPA - 18.8.2017, 1:00
Ukončeno spalování uhlovodíků na polním hořáku PCH I v rámci odstavení a opětného najetí polymerace na výrobně PP.

Unipetrol RPA - 17.8.2017, 17:15
Zahájeno spalování uhlovodíků na polním hořáku PCH I v rámci odstavení polymerace na výrobně PP.

Aktuální informace o mimořádných událostech v průmyslových podnicích a o kvalitě ovzduší Obecné informace o flérování (spalování na havarijní pochodni).

Aktualizace

Poslední aktualizace proběhla 10/2014.



Znečišťující látky

Prach
© archiv ECPolétavý prach, prašný aerosol, suspendované částice či tuhé znečišťující látky - toto všechno jsou pojmy, které slýcháme v souvislosti se znečištěním ovzduší prachem. Jedná se o různé názvy pro různorodou směs organických a anorganických částic různého skupenství, velikosti, složení a původu. Mimo chemických látek (kovy, organické látky, soli, sloučeniny zemské kůry) zahrnují částice i bioaerosoly (bakterie, spory plísní, viry, pylová zrna) a látky zachycené na povrchu těchto částic.
Prach představují tuhé látky větší než 0,5 μm, vzniklé převážně fyzikálním rozrušením z původního materiálu. Směs prachu ve vzduchu je nazývána aerosol. Velikost aerosolových částic je 1 nm až 100 μm. Měřicí stanice imisního monitoringu nicméně neměří ani koncentrace prachu, ani aerosolu, ale koncentrace PM10 (případně PM2,5 nebo PM1). Číslice za zkratkou PM (particulate matter) udávají největší možný aerodynamický průměr částic. Lépe řečeno PM10 jsou částice o průměru menším než 10 μm, PM2,5 o průměru pod 2,5 μm atd. Suspendované částice PM10 způsobují zdravotní komplikace, které se projevují již při velmi nízkých koncentrací bez zřejmé spodní hranice bezpečné koncentrace.Zdravotní rizika částic ovlivňuje jejich koncentrace, velikost, tvar a chemické složení. Při akutním působení částic může dojít k podráždění sliznic dýchací soustavy, zvýšené produkci hlenu apod. Tyto změny mohou způsobit snížení imunity a zvýšení náchylnosti k onemocnění dýchací soustavy.
V poslední době se ukazuje, že nejzávažnější zdravotní dopady (včetně zvýšené úmrtnosti) mají jemné částice frakce PM2,5, popř. PM1, které se při vdechnutí dostávají do spodních částí dýchací soustavy. Míra zdravotních důsledků je ovlivněna řadou faktorů, jako je například aktuální zdravotní stav jedince, alergická dispozice nebo kouření. Citlivou skupinou jsou děti, starší lidé a lidé trpící onemocněním dýchací a oběhové soustavy. Znečištění ovzduší suspendovanými částicemi frakce PM10, zůstává jedním z hlavních problémů zajištění kvality ovzduší.

Oxid siřičitý - SO2
© archiv ECHlavním antropogenním zdrojem oxidu siřičitého (SO2) je spalování fosilních paliv (uhlí a těžkých olejů) a tavení rud s obsahem síry. V atmosféře je SO2 oxidován na sírany a kyselinu sírovou vytvářející aerosol jak ve formě kapiček, tak i pevných částic širokého rozsahu velikostí. SO2 a látky z něj vznikající jsou z atmosféry odstraňovány mokrou a suchou depozicí. SO2 má dráždivé účinky, při vysokých koncentracích může způsobit zhoršení plicních funkcí a změnu plicní kapacity.

Oxid dusičitý - NOx
© archiv ECPři sledování a hodnocení kvality venkovního ovzduší se pod termínem oxidy dusíku (NOx) rozumí směs oxidu dusnatého (NO) a oxidu dusičitého (NO2). Imisní limit pro ochranu zdraví lidí je stanoven pro NO2, limit pro ochranu ekosystémů a vegetace je stanoven pro NOx. Více než 90 % z celkových oxidů dusíku ve venkovním ovzduší je emitováno ve formě NO. NO2 vzniká relativně rychle reakcí NO s přízemním ozonem. Řadou chemických reakcí se část NOx přemění na HNO3/NO3-, které jsou z atmosféry odstraňovány suchou a mokrou atmosférickou depozicí.
Pozornost je věnována NO2 z důvodu jeho negativního vlivu na lidské zdraví. Hraje také klíčovou roli při tvorbě fotochemických oxidantů. V Evropě vznikají emise NOx převážně z antropogenních spalovacích procesů, kde NO vzniká reakcí mezi dusíkem a kyslíkem ve spalovaném vzduchu a částečně i oxidací dusíku z paliva. Hlavní antropogenní zdroje představuje především silniční doprava (významný podíl má ovšem i doprava letecká a vodní) a dále spalovací procesy ve stacionárních zdrojích. Méně než 10 % celkových emisí NOx vzniká ze spalování přímo ve formě NO2. Přírodní emise NOx vznikají převážně z půdy, vulkanickou činností a při vzniku blesků. Jsou poměrně významné z globálního pohledu, z pohledu Evropy však představují méně než 10 % celkových emisí. Expozice zvýšeným koncentracím NO2 ovlivňuje plicní funkce a způsobuje snížení imunity.

Oxid uhelnatý - CO
© archiv ECAntropogenním zdrojem znečištění ovzduší oxidem uhelnatým (CO) jsou procesy, při kterých dochází k nedokonalému spalování fosilních paliv. Je to především doprava a dále stacionární zdroje, zejména domácí topeniště. Zvýšené koncentrace mohou způsobovat bolesti hlavy, zhoršují koordinaci a snižují pozornost. Oxid uhelnatý se váže na hemoglobin, zvýšené koncentrace vzniklého karboxyhemoglobinu omezují kapacitu krve pro přenos kyslíku.

Přízemní ozon O3
© archiv ECPřízemní ozon je sekundární znečišťující látkou v ovzduší, která nemá vlastní významný emisní zdroj. Vzniká za účinku slunečního záření komplikovanou soustavou fotochemických reakcí zejména mezi oxidy dusíku (NOx), těkavými organickými látkami (VOC) a dalšími složkami atmosféry. Ozon je velmi účinným oxidantem. Poškozuje převážně dýchací soustavu, způsobuje podráždění, morfologické, biochemické a funkční změny a snižuje obranyschopnost organismu. Je prokazatelně toxický i pro vegetaci.

Amoniak - NH3
© archiv ECVětšina amoniaku emitovaného do ovzduší vzniká rozkladem dusíkatých organických materiálů z chovu domácích zvířat. Zbylá část amoniaku je emitována při spalovacích procesech nebo průmyslové výrobě umělých zemědělských hnojiv. K atmosférickým emisím amoniaku přispívá také automobilová doprava (vznik amoniaku v katalyzátorech). Amoniak má dráždivé účinky na oči, kůži a dýchací cesty. Chronická expozice zvýšeným koncentracím může způsobovat bolesti hlavy a zvracení. Amoniak se významně podílí na obtěžování obyvatelstva zápachem.

Sulfan (dříve sirovodík) - H2S
© archiv ECBezbarvý, silně zapáchající plyn po zkažených vejcích, který vzniká rozkladem organického materiálu. Zdrojem emisí sulfanu je především průmysl, např. výroba koksu a viskózové stříže, ropné rafinérie, výroba celulózy, ale také čistírny odpadních vod. V přírodě se vyskytuje v okolí sirných pramenů, jezer a geotermálně aktivních oblastí. Antropogenní emise sulfanu však představují pouze asi 10 % jeho globálních emisí. Sulfan je prudce jedovatý, i v menších dávkách může způsobit smrtelné otravy.